Tereza Šváchová | Zušlechtěné sklo: experimenty i certifikace

Málokdo má tak bohaté technologické zázemí v oblasti uměleckého skla jako Tereza Šváchová. Architektka z křišťálového údolí vyrůstala přímo u zdroje nejpokročilejších technologických postupů – ve sklárnách svého otce Jaroslava Šváchy, našeho předního sklářského technologa. Dnes sama výzkumem na Kloknerově ústavu rozšiřuje použití uměleckého skla v architektuře. Spoluautorka pavilonu EXPO 2025 věří, že sklo spoluutváří a obohacuje prostor.

Učit se ze sklářského severu

„Na sever si nejedeš pro skleničku nebo lustr, ale pro komplexní zážitek. Hory, lesy, vesnice s historickými domy a řemeslnými provozy. Vtáhnou tě do příběhů sklářských rodin i jejich řemesla. Benátské Murano je sice krásné, ale je to jen jeden typ skla. Český sever zná všechny techniky zpracování. Jeho autenticita je nesmírně důležitá, a proto bychom se zde i my architekti měli učit.“

Novým zázemím sklářského hubu v Kamenickém Šenově pro laiky i odborníky by se do budoucna mohla stát sklárna Eliase Palmeho, odkud putovaly křišťálové lustry do celého světa. Rekonstrukci a program „Eliášky“ navrhla Tereza už jako diplomovou práci. Loni získal projekt s významným mezinárodním přesahem konečně také podporu kraje.


Luft Möbel

„Architekturu rádi navrhujeme jako Gesamtkunstwerk, se vším, co dotváří prostor. Můj mentor Peter Rath, potomek rodiny Lobmeyr, nazývá skleněné lustry nábytkem, který modeluje světlo a tím tvoří atmosféru. Papírové lampiony z Ikey takovou ambici nemají.“

U návrhu Eliášky si ve své diplomce Tereza hrála s různými velikostmi místností, věšela do nich jednotlivé lustry a zkoušela, co to s prostorem udělá. Kdy se stane kulatým, kdy hranatým, kdy ho lustr zesvětlí, kdy ztmaví.

„Zušlechtěné sklo dokáže prostor proměnit k nezaplacení. Ne jako zbytečná dekorace, ale jako nová vrstva a způsob, jak vnímat. I když si naleješ vodu do krásné sklenice, její kvalita, tvar, světlo, způsob, jak ji držíš v ruce, ti dělá radost. Každodenní malý rituál, který ti zlepší den. Stejný smysl má pro mě sklo v architektuře. Obohatí prostor, obohatí život.“


Je prostor, který zaplní světlo, prázdný?

Tereza nehledá dokonalý design lampy nebo lustru. Zajímá ji, co skleněný objekt udělá se svým okolím. „Když vložíš světlu do cesty sklo, které je nějak pojaté, udělá stínohru, díky které světlo skutečně vidíš.“ V rámci workshopu uměleckých sklářů ve Frauenau rozřezala obyčejné sklo a kladívkem vytvořila co nejvíc hranek a štěpů. Ty pak poslepovala, desku pověsila před okno, za ni dala bílé plátno. Světlo prošlo a namalovalo obraz, odrazilo se a vytvořilo další světelný obraz. Zaplnilo prostor.

„Zušlechtěné sklo je nástroj, který modeluje prostor skrze světlo. Zdeněk Lhotský mi jednou řekl, že stéla musí stát před oknem, a ne před bílou zdí, protože pak se s ní nic neděje. Sklo má ambici být živé, zvlášť český křišťál.“


Fasádní panely pavilonu EXPO 

Umělecky pojaté sklo se stalo hlavním argumentem vítězného návrhu pavilonu EXPO v Ósace. Fasádní panely vycházely z technologie vrstveného skla spékáním. Na podkladní sklo se kladou pásky a frity, které se při výpalu spojí a vytvoří plastické hrany a reliéfní strukturu. Výsledkem je jednolitá skleněná deska s prostorovým a optickým efektem. „Světlo reliéfní strukturu zvýrazňuje a je úžasné, že efekt plastických hran se projevuje i za zataženého počasí. V konečném řešení bylo od umělecky zpracovaného skla upuštěno a v Ósace byly nainstalovány skleněné desky se standardně pískovaným dekorem. S tímto řešením jsem nesouhlasila, ale původní vzorky panelů mi dělají radost alespoň doma, kde mi každodenně připomínají potenciál skla v architektuře.“


Dostupnost zušlechtěného skla

Sklo se v architektuře objevuje dlouhá léta jako umělecký prvek. V okamžiku, kdy se má stát součástí stavby, musí být bezpečnostní a certifikované. „Každý jedinečný kus zušlechtěného skla musí projít laboratorním testem, což je drahé a zpomaluje to jakoukoliv inovaci. Cílem mého výzkumu na Kloknerově ústavu je najít vztahy mezi rastrem, tloušťkou, velikostí a pevností a vytvořit tabulky, podle kterých půjde zušlechťované sklo předem posoudit. Nemusíme pak testovat každý unikát, čímž se otevře prostor pro mnohem širší použití zušlechtěného skla v architektuře.“


Skleněné cihličky

Prefabrikáty jako luxfery, kopility nebo skleněné tabule oken vnímá jako bariéru v prostoru. „Luxfera sice pokřiví průchod světla, ale pořád je to katalogová tvárnice a její kreativní možnosti jsou omezené.“ Proto zkouší hledat nějakou jinou „skleněnou cihličku“, kterou by mohla vytvořit další zážitek ze skla.

Aktuálně společně s týmem Petra Teje, s Otou Melterem a Barbarou Kraus pracuje na návrhu komunitního prostoru pro Jesenici. Objekt Univerzum je jednoduchá oválovitá stavba bez oken, 7 × 10 m, 8 metrů výšky, z UHPC betonu. Do něj se vkládají stovky tyčí z optického skla. Stavba září zevnitř ven a ty vidíš zvenčí dovnitř, popisuje Tereza. Vzorky pocházejí z Desné, kterou rovněž zajímá, jak by se tento jednoduše a levně vyrobitelný polotovar dal použít v architektuře. „Udají technologické možnosti a já navrhuji, zkouším a objevuji principy, jak se surovinou pracovat.“

Jiný zážitek vyzkoušela na fasádě jabloneckého muzea. Krásnou kompozici oken Pelantova schodiště doplnila o tabule dichroického skla, reagujícího barevně na světlo a různé úhly pozorovatele. „Na fasádu jsme vlastně navěsili živé obrazy, které odrážejí okolí a mění se každou denní dobu.“

Svými výzkumy popisuje Tereza pracovní postupy a vytváří rámcové parametry pro další kreativitu. „Co může být na jejich koncích, úplně nevidím, ale vím, že ta cesta přináší spoustu objevů a příležitostí.“


(připravila Vendula Tůmová)