Maketa Modelmakers | Fyzická zkušenost je nenahraditelná

Když cestu válcuje jednoznačný trend, je docela jisté, že souběžně existuje i alternativní směr, který stojí za to sledovat. Digitální nástroje dnes v navrhování i prezentaci dominují, reálnou zkušenost však nenahradí. Zakladatelé studia Maketa Modelmakers – architekt Jakub Kolárovič a produktový designér Viktor Kyselica – věří, že fyzický model má své pevné místo. Dlouhodobě rozvíjejí způsoby, jak srozumitelně a zároveň autorsky komunikovat architekturu, urbanismus, design i služby. Jejich abstraktnější, sochařský přístup stále častěji vyhledávají i developeři.

– Co vás motivovalo věnovat se architektonickým modelům v době, kdy převládají vizualizace?
Digitální nástroje dokážou projekt přesvědčivě zobrazit, ale jen fyzický model ho přenese do reality – hmoty, měřítka a prostoru. Vizualizace pracují s ideálním pohledem, jsou interpretační a často selektivní. Model je konfrontační – nedá se „nasvítit“ ani skrýt. Právě proto je pro nás stále základním nástrojem v procesu architektury. 


– Prezentujete se tím, že k tvorbě modelů přistupujete „trochu jinak“, co to  v praxi znamená?
Model je autorské dílo, do kterého vstupuje klient i náš rukopis. Informační rovinu podporuje estetika, proto má být model poutavý a fungovat v prostoru. Chápeme ho spíše jako sochu, tvořenou vícero řemesly. Blízká je nám upřímná materialita, která pomáhá vyjádřit,  jak klient o návrhu uvažuje. Těší nás moment, kdy „zapadneme“ do jeho konceptu a pomůžeme projekt posunout dál.


– Na jakých typech projektů obvykle pracujete?
Nejčastěji na soutěžních a urbanistických modelech. U soutěžních projektů je komunikace s klientem velmi intenzivní a návrh se často formuje souběžně s modelem, deadliny jsou neúprosné. Pro developery připravujeme i pracovní urbanistické modely k ověřování konceptu. U veřejných projektů je úkolem jasně prezentovat záměr široké veřejnosti.

Zároveň dokážeme vstupovat i do marketingových aktivit, kde kromě statických modelů tvoříme dynamické animatronické objekty, které jsou přitažlivé a srozumitelné různým skupinám příjemců.


– Vnímáte rozdíl mezi tím, jak modely využívají architekti a developeři?
Architekti model využívají spíše jako nástroj přemýšlení a ověřování návrhu, zatímco developer ho vnímá více jako komunikační a prezentační médium.

Soutěžní a developerské modely mají zpravidla silnější informační rovinu a důraz na čitelnost celku. Architektonické modely více pracují s detailem a autorským výrazem.


– Jak fyzický model prezentuje rozsáhlé urbanistické záměry?
U velkých území model pomáhá zjednodušit komplexitu. Umožňuje vnímat vztahy mezi objemy, veřejným prostorem a krajinou i lidem, kteří neumějí číst výkresy. V tomto smyslu funguje jako univerzální jazyk.


– Jaká je náročnost vývoje a výroby?
Nejsložitější bývají urbanistické modely, kde se kombinuje rozsah, přesnost a čas. Klíčová je koordinace výroby a udržení měřítka napříč technologiemi.

Animatronické modely jsou zase náročnější časově – jejich vývoj trvá i několik měsíců, vždy jde o prototypy, které musí spolehlivě fungovat tisíce hodin.


– Co určuje míru abstrakce a detailu?
Vždy vycházíme ze zadání – co má model vysvětlit. Jednou potřebujeme zprostředkovat pocit sjednocení projektu s okolím, jindy je to přesně naopak. Výběrem materiálů dokážeme záměr klienta zdůraznit nebo naopak odlehčit. Model tak funguje nejen informačně, ale i výrazově.


– Kombinujete tradiční a digitální technologie?
Materiálově využíváme pryskyřici, polymery, sádru, dřevo i kov. Snažíme se pracovat se surovým materiálem a co nejméně používat hotové modelářské prvky. Digitální technologie pomáhají s přesností, finální charakter modelu ale často vzniká ručně.

Co se týká interaktivních prvků, pracujeme se světelným designem, projekcí nebo 3D mappingem. V poslední době nás nejvíce přitahuje animatronika, kde se model posouvá z pasivního objektu do pohybu a interakce. Rádi bychom tento princip aplikovali i do architektonických a urbanistických modelů.